Nenechte se vydeptat

pobytu v usa. Práce tam byla někdy stresující, člověk tam něměl ze začátku žádné známé a kromě toho jsem holky na kolejích na patře nechtěla otravovat svou angličtinou, dokud jsem se ji nenaučila líp. A tak když všichni kolem 17. hodiny vypadli z laboratoře, přeběhla jsem ulici a hurá na TV na pokoji na kampusu: dokonce jsem všechno nahrávala - to kvůli jazyku. K mým oblíbeným tenkrát patřil Jerry Seinfeld, Xena, Ženatý se závazky ... Po hodině sledování takových a podobných (odlehčených) šou všechen ten stres ze mě spadl a já byla připravena jít zpět do práce.

Tak já se ozvu za nás televizní maniaky:) Tedy už takový maniak nejsem, spíš internetový. Jednu dobu mého dospívání jsem byla půl roku bez TV, ale nezvykla jsem si. I když jsem poslouchala rádio od slunka do slunka. Někdy je to dobrý relax a je tam i dost věcí, které mě zajímají. Představa, že bych si místo toho ještě více povídala s rodinou mě opravdu neláká. Samozřejmě TV může být i zabiják komunikace, když o ni stojíte, a musí se s ní opatrně.

každý je svého štěstí strůjcem.

ty nápady šéfa na mítinku bejt spíš takhle: : (??)

no, seriál není direktivní, když si ho nahráváš na dvd a pouštíš kdy chceš. Ale přiznávám se, že i když tu možnost mám, jsem z té techniky po celém dnu tak uondaná, že opravdu nechávám tv nova dirigovat můj čas.

Zase si ale nedovedu představit, že bych musela direktivně chodit do práce na přesný čas a poslouchat nápady šéfa na mítingu . To rači tu telku (a jenom někdy).

Je to otazka zvyku. Pro me je zase nepredstavitelne, ze bych travila vecery s TV. Uplne jsem odvykla. Dokumnety si poustime na internetu v on-line vysilani a filmy si poustime podle nalady z DVD atd. Uz je pro me nepredstavitelny, ze jsem odkazana na kazdodenni program v TV a ze jsem, nedejboze, zavisla na serialu, jehoz sledovani mi urcuje direktivne TV program. Nerikam, ze bych zavislosti nepropadla, k tomu sklony urcite mam, ale jak rikam - uplne jsem odvykla. Neumim si to uz predstavit. Navic na me z tech TV programu vetsinou dycha silena nuda...

existovat bez televize. Já teda nevím, co bych dělala bez Ordinace v růžové zahradě a hvězdičky Ivany Jirešové ...

si to netroufam hodnotit-)

Chcete snad říct, že moje výchova je špatná?
Reakce na SF: S dcerou máme dobrý vztah. Nejsme jenom jako matka a dcera. Já mám svou dceru hrozně ráda a jsme jako nejlepší kamarádky. Takže s vybíráním seriálů atd. rozhodně nemáme problém. Dokonce si u toho výborně pokecáme a užijeme si to.. Vy s tím snad máte problém?

otec chtel treba taky dceru trochu vychovavat a ne jen slepe prepinat, aby si tak koupil jeji prizen-))

Karolíno, nevím, proč otec vaší dceru nepouštěl na internet a proč jí zakazoval televizi, ale upřímně nevěřím tomu, že by si zhoršila prospěch jen proto, že nemohla dělat referáty. I kdyby doma na internet nemohla, na většině škol a v knihovnách žáci přístup na internet mají a to mnohdy zdarma, nehledě na to, že zdaleka všechny rodiny internet doma nemají. Stejně tak sledování dokumentu v TV asi sotva podmiňuje známku z jakéhokoli předmětu.
Moje dcera může na internet ve škole, v knihovně i doma, kdykoli potřebuje - pokud si řekne a pokud zrovna nepracuju. Televizi z principu nemáme a v našem okolí nejsme zdaleka jediní. Přitom jsem si nevšimla, že by tím děti nějak mocně strádaly. Problém je spíš v tom, že v určitém věku o televizi děcka ve škole hodně mluví, kolem 14-15 roku se to už ale mění a zájmy i způsob trávení volného času jsou jiné.
Jak byste třeba řešila situaci, kdyby potřeba sledovat seriály totálně blokovala provoz dománocnosti? Jak situaci, když byste se chtěla dívat na něco jiného, než vaše dcera? Poslušně byste přepla na ten správný kanál, abyste dítěti nekazila dětství? A aby vas mělo rádo? A najdete jí v budoucnosti partnera, který bude také přepínat podle ní, jak je zvyklá??

Měly byste dát dítěti najevo, že nějaké meze být musí, ale zároveň k němu být hodné. Dítě si totiž zvykne na to, že se k němu chováte hrozně, neustále se s ním hádáte a jakmile se budete snažit si to s ním urovnat, už to nebude brát vážně a bude ve vás vidět jenom lháře, který to na něj všechno hraje. Také by se dítěti nemělo zakazovat např. dívání se na televizi, počítač, internet apod. S manželem jsme se rozvedli když dítěti bylo 13 a jelikož jsem byla já, kdo podal žádost o rozvod, dítě chtělo zůstat s otcem. Asi po roce mi však Markéta (dcera) volala, že tam s ním nechce být, že ji nepouští na internet, nedovolí jí koukat se ani na televizi a díky tomu má špatné známky ve škole, jelikož si nemůže udělat referát z internetu, nemůže se podívat na dokument v televizi, který jim doporučil profesor z biologie a navíc má mezi dětma pověst té 'holky, co je sto let za opicema a nemůže na internet'. Dítě jsem vyslechla a po domluvě se přestěhovalo ke mně. Známky se jí výrazně zlepšily, jelikož ji na internet pouštím i když na počítači pracuji a dovolím jí koukat se třeba každý večer na seriál. Nedávno se u mě zastavila v kuchyni a řekla, že děkuje, že jsem ji vzala k sobě a že mě má moc ráda. Myslím si, že zakazovat věci nemá smysl. Zkazíte dítěti dětství, které už se mu v životě nevrátí a přitom stačí tak málo, aby vás mělo rádo a bralo vás i vaši přítelkyni jako matku a 'otce'..