Lesbické rodičovství

Zdravim vsechny, prinasim jen dalsi stripky informaci o umelem oplodneni v cizine - pokud by mel nekdo zajem :) Jak uz tady holky psaly, verim, ze je to urcite hodne casove narocne. Proto jsem se taky zamerila na Rakousko a Nemecko, coz si myslim, ze realizovatelne je. Vysledek: v Nemecku to jde, v Rakousku to nejde. V nejblizsi dobe snad i zjistim, jak by to vypadalo financne ci nejake jine podrobnosti. Tak se urcite zas ozvu.

Ahojte holky, pročítám vaše příspěvky co tady jsou, a měla bych dotaz, který snad pomůže i dalším holčičím párům hledající vhodného dárce sperma pro budoucí miminko. Jelikož se dárců sperma moc na internetu nevyskytuje, zajímalo by mě jaké zkušenosti s hledáním mají maminky,které už šťastně otěhotněly? Máte nějaké doporučení?Myslím si, že najít vhodného a seriózního člověka, který vloží geny do vašeho budoucího dítěte je docela složité. Může donést papíry,které jsou potřebné pro zdravotní způsobilost, ale kde máte záruku, že se nikdy neléčil třeba na psychiatrii? Narážím na to, protože jsme s partnerkou jednoho dárce našly, a pak jsme shodou okolností zdrceně zjistily, že není duševně v pořádku a bere dlouhodobě léky na psychické onemocnění. Člověk by měl být v dnešní době asi ostražitý, a to nemluvě při výběru tatínka dítěte, protože to je pak výběr na celý život. Zajímal by mě teda váš názor a zkušenosti. Díky Natálka

Ahoj holky,
máme se ženou už jen pár týdnů do porodu našeho očekávaného drobečka a tak nás brzy čekají praktické záležitosti kolem jednání na matrice, uvádění či neuvádění otce do rodného listu, následně pak i nejspíš nějaké jednání na sociálce, ale třeba i u dětského lékaře a před tím v porodnici. Můžete se, prosím, kdo už máte tyhle záležitosti za sebou, podělit o své zkušenosti? S čím jste se při jednání se státní správou nebo s lékaři setkaly v souvislosti s tím, že jste dvě matky? Jde mi o to udělat si obrázek na co můžeme narazit a na co se připravit. Díky. Vlasta

35. týden už je hodně... To už máte zapár.... Já jsem v 27. týdnu, tak máme s ženou ještě chvilku na dozařízení pokojíčku :) Vlastně reaguju na možnost seznámení, páč je mi sympatické, že Vaše dítko bude otce znát, ale nebude ho mít v rodném listu. My to máme naprosto stejné. Tak se jen chci optat, odkud jste?

Dobrý den Renáto, ráda bych se s Vámi domluvila, zda by jste byla ochotna účastnit se besedy na toto téma pro naše sdružení Rozdílné Rytmy.
Jsme z Prahy. Děkujeme za odpověď.
www.rozdilnerytmy.blgz.cz

Ahoj Leni! Jak vybrat toho správného muže pro asistovanou reprodukci?
Když jsme hledaly my, mnoho nabídek od mužů, kteří by šli neanonymně s náma do um. oplodnění nebylo moc, vlastně nakonec jen jeden. Měly jsme několik schůzek s různými muži, potenc. "tatínky", ale ani jeden z nich by nám býval nepomohl přímo v centru as.reprodukce. Mělo to proběhnout buď doma stříkačkou, nebo přirozenou cestou, což jsme my odmítaly. Když jsme se poprvé sešly s budoucím "otcem" našeho chlapečka, hodně nás překvapil náš vnitřní pocit. Byl nám hned sympatický, něco příjemného z něho vyzařovalo a navíc byl ochoten pomoci nám přes as. reprodukci, což bylo rozhodující!
Pokud bychom tedy měly my na výběr, asi bychom se řídily tím jak se chová, sešly bychom se vícekrát a hlavně vnitřním pocitem. Možná je to málo, ale my zatím nemáme žádné problémy ze strany "otce", vše probíhá a proběhlo tak jak jsme si předem společně dohodli.
Přejeme Ti, aby ses správně rozhodla a měla jsi také tolik štěstí jako my. VaA.

Ahoj všem! Reagujeme tedy hlavně na otázku Renáty, ptající se na naše bříška. Jedno je už prázdné. V polovině října se nám narodil krásný malinký chlapeček! Máme za sebou už i šestinedělí, vše probíhá celkem v pohodě (nepočítáme-li probdělé noci, zoufalý pláč při "prdíkách" ap.). Vše je pro nás nové, takže se pomalu učíme jak správně o naše vytoužené miminko pečovat. Je to takový přípravný trénik na naší holčičku, která by se měla narodit někdy koncem ledna. Jsme rády, že našeho "Kuliferdu" máme, je to prostě Zlatíčko! Přejeme vám všem, které se o miminka snažíte, nebo je už čekáte, aby bylo vše ok a vyšlo tak jak si přejete. Verča a Ája.

Ahoj všem, s přítelkyní jsme na jaře tohoto roku zkusily oplodnění "podomácku", přičemž tatínkem je náš dlouholetý kamarád. Vyšlo to hned na první pokus a nyní jsem ve 35. týdnu těhotenství, čekáme kluka, otce do rodného listu zapsat nehodláme, ale ani ho dítku nebudeme zatajovat, jen nechceme, aby měl vůči malýmu jakýkoli závazky a práva. Rády se podělíme o svoje zkušenosti a naopak budeme vděčné za zkušenosti a rady vás ostatních. Najít touto cestou kamarádky na společné akce s dětmi, by byla fantastická třešinka na dortu. Takže holky, pište,těšíme se :-)

Ahoj holky, chtěla bych se za nás za všechny zeptat na Vaše bříška, ve kterých každým dnem sílí nové lidské životy. Tedy pokud už jedna z Vás nemá doma štěstíčko již narozené.. jak pokračuje Vaše společné maminkování, atd.. Přeji Vám hodně trpělivosti, štěstíčka a radosti z těchto krásných a nepopsatelných dnů -->

Verčo a Ájo, ráda bych se Vás zeptala na to, jak správně vybrat muže, který je ochoten jít na kliniku as. reprodukce. Všimla jsem si na drbně inzerátů kluků, kteří jsou ochotni to podstoupit, ale přesto se obávám, abych nevybrala někoho problematického. Můžete, prosím, poradit? Nejlpe na email? Děkuji moc za případnou pomoc.

Ahoj Emo, ohledně otce dítěte při oplodnění na klinice je to tak, že ze zákona je otcem dítěte muž, který na klinice podepíše souhlas s oplodněním. Ty můžeš zákon obejít a na matrice tvrdit, že dítě otce nemá, to však po právní stránce není pravda. Až někoho napadne propojit databázi umělých oplodnění na klinikách s databází matriky, může se ti celkem snadno stát, že se v rodném listu tvého dítěte objeví otec - ten chlápek, co podepsal tehdy na klinice ten "papír". K tomu není potřeba žádný tvůj souhlas, ten dalas tím, žes ho na tu kliniku dovedla. Takže pokud podstoupíš UO na klinice, tvoje dítě z hlediska platných právních předpisů bude mít známého otce, ovšem vzhledem k nepropojenosti databází můžeš obelhat úřednice na matrice a říct, že otce nemá. Otázkou je, zda ti za to hrozí nebo v budoucnu budou hrozit nějaké sankce.

Ahoj Emo, my se s partnerkou pokousime o mimco na klinice v Brne, nas teda muj "partner" podepisuje pred inseminaci papir, kde souhlasi s provedenim zakroku,nic vic, zadne otazky o RL... a po porodu do RL zapises jen matku

a ohledne umeleho oplodneni v cizine???, to si nevim predstavit, uz tady je to komplikovani, zdlouhave a casove narocne, jedine se do te krajiny na min. pul roka prestehovat

Ahoj holky, taky se s partnerkou pokoušíme o mimčo, zatím pomocí stříkačky doma, na kliniku chceme jít až jako poslední možnost, protože tam musí dárce podepsat papír kde souhlasí s pomocí při otěhotnění a podle našich současných zákonů bude tato osoba poté zapsána do rodného listu i přesto, že by matka otce neuvedla!! Velká diskuze na toto téma se rozhořela v kavárně na Lesba.cz, nebo se naše zákony změnily a je možné mít v rodném listu dítěte zapsánu jen matku?, pokud využije pomoci lékařů? Jinak všem přejem hodně štěstí ve snažení

Ahoj Holky hledající info o umělém oplodnění v zahraničí. Asi chcete, aby byl otec anonymní, že?
Chtěla jsem jen napsat, že pokud by se vám podařilo sehnat "dárce", který bude "fér" (a z vlastní zkušenosti se tady dá najít), lze využít kliniky asist.reprodukce v pohodě i tady u nás. Pomůžou s hormonální přípravou, s veškerým nutným vyšetřením a můžete při neúspěchu inseminace podstoupit i IVF, které hradí pojišťovna, samy platíte jen léky.
Takto jsme to s přítelkyní řešily my. Čekáme každá jedno mimi. Nutné je to, že musíte mít prostě toho "chlapa" s sebou, samotné ženě, či L páru u nás nepomohou, ale to asi víte...
Chtěly jsme vám napsat jen naši zkušenost. Ono i to um. oplodnění je časově náročné, vyšetření, hormonální stimulace, uvolňování se z práce v přesně naplánované dny (to se nikdy neví dlouho dopředu)...neumíme si představit, jak by toto probíhalo v zahraničí, určitě by to nebyla jedna cesta, jedna návštěva a "hotovo"...
No uvidíte, co se ještě dozvíte jinde, toto je náš příběh a zkušenost.
Držíme palce ať to vyjde!!! VaA.

Ahoj Irčo, taky se snažím postupně sbírat nějaké informace o umělém oplodnění v cizině. Vidím to jako ideální variantu. Zatím mám ještě ne úplně potvrzenou zprávu, že by to mělo jít v Německu. Jak se dozvím jištější informace, tak se určitě ozvu. Taky bych byla moc ráda, kdyby se na toto téma rozvinula větší diskuze :)

P.S.- Budeme s partnerkou vděčné, kdybychom se s Vámi, kdo máte zájem, mohly potkat. Sice miminku teprve plánujeme, ale každé setkání je cenné. Jsme též z Prahy. Díky všem! Irena, Email: irenakulhankova@email.cz

Dobrý den všem, hledáme s partnerkou možnost zařídit si umělé oplodnění v cizině (Dánsko, VB, kde jsou sperma banky pro lesby), ale nemůžu se dopátrat, zda jsou to služby i pro cizince, tedy nás? Máte s tím někdo zkušenost? Díky za pomoc.

Nejsme sice z Prahy, ale určitě bychom na nějakou zajímavou akci dorazili! Dejte vědět :-)

Ahoj - nabídka je určitě otevřená, vždycky záleží jen na tom, abychom si "sedly"... :-)
Jsme z Prahy.

můžu vědět odkud jste? My bychom měly zájem se vídat s dalšími L rodinami (pokud je tedy ta nabídka otevřená) :-)

Společné těhotenství? Koukám jak blázen. Já si to nedovedu představit teda. Celkem Vás obdivuju. Já čekám se svou ženou miminko také a jsem ve 4. měsíci těhotenství. Žena není "rodící" typ a já zase ano. Neumím si představit, že by jsme si měly role otočit. NEODSUZUJI, že se někdo rozhodne mít děti najednou a žít z "mála" peněz atd...... Jen bych ráda porozuměla, co je výhodou je mít najednou. Co Vás k tomu vede, či vedlo. Je to pro mě zajímavé a ráda bych se dozvěděla víc.

Ahoj, moc děkuju za odpověď, budu vám držet palce, aby všechno krásně klaplo! (Vždyť to máte "za pár"...) Určitě je fajn, jestli máte ochotnou babičku (která vám do toho zároveň nebude moc "plkat", to je někdy s babičkami potíž). Ty peníze člověku dělají starost, to znám z doby, kdy jsem měla první dítě, byly jsme na tom tehdy dost bledě.
Ale mrňous přinášel takovou radost, že nakonec všechno nějak šlo, i když to nebylo jednoduché. Byl navíc dost náročné dítko, má ADHD (lehkou mozkovou dysfunkci) a už v raném věku se to projevovalo strašně špatným spánkem a častým pláčem. Byla jsem sice na pokraji sil, ale stejně hrozně šťastná. Určitě zase napište, budu se těšit! A odkud jste? Můžete kdyžtak napsat na mail... kdybyste měly chuť se vídat s dalšími L rodinami, přátelíme se a podnikáme společné akce... třeba i dovolenou. Další dvojice se teď pokouší otěhotnět, je nás čím dál víc a to je super!

Ahoj Petro! Chtěly bychom Ti odpovědět na Tvé otázky ohledně společného těhu. Jedna jsme ve 32t.t. a druhá ve 20t.t. Těhu jsme plánovaly obě, ale, že nám to vyjde takhle za sebou, jsme nečekaly. Nyní jsme šťastné, že to takhle dopadlo. Dá se říct, že si to opravdu užíváme, obě jsme totiž na rizikovém, takže doma spolu. Děláme vše společně, pomáháme si, dokonce jsme před 14 dny ještě vymalovaly část bytu. Nákupy taháme taky společně. Z vozíku to naházíme do auta a doma to zase po menších částech vybalíme. To je celkem v pohodě. Často se nás oklolí ptá, zda si už nelezeme na nervy, zda nemáme ponorkovou nemoc, ale nic takového se neděje. Když jsme unavené, lehneme si, když jsme fit, jdeme spolu na procházku. Jednou vaří ta, podruhé ona, a tak pořád dokola a se vším. Mizerný je samozřejmě finanční příjem. Být obě na PN je fakt bída s nouzí, ale vzhledem k tomu, že jsme děti plánovaly hodně dopředu, stihly jsme si něco naspořit, takže saháme do úspor. Po druhém porodu, ne hned, ale asi brzo, chceme začít pracovat, alespoň na částečný úvazek a o děti se budeme střídat. Peníze budou hodně potřeba, neboť úspory nevydrží věčně.
Co se týče porodů, určitě si budeme vzájemně oporou přímo na sále, pokud budeme rodit přirozenou cestou. Pokud by bylo při druhém porodu potřeba starší mimi nakojit, snad by to taky nebyl problém. Mléko odstříkáme a babička by pohlídala, v tom máme asi výhodu, že by snad pomohla.
Situace po porodech bude asi i pro nás překvapením, plánujeme to tak, že se budeme starat taky společně, kdo bude víc fit, bude dělat těžší věci, kdo bude mít víc síly, vstane v noci...prostě si myslíme, že to samo nějak vyplyne...Tak asi nějak takto to u nás vypadá, co bude dál se ukáže. Doufáme, že vše dobře dopadne a že to zvládneme. I pro nás je to nové a vše poprvé, takže kdoví, zda to bude dle našich představ a plánů...Chodíme sem na Drbnu dost často, tak určitě písneme, jak se vše vyvíjí dál.
Zdravíme Tě i všechny ostatní. Verča a Ája.

Ahoj Jano, když píšeš, že sis tím prošla, tak jsi zažila tuhle situaci - byly jste s partnerkou těhotné téměř naráz? Právě to mě zajímá nejvíc, ty praktické věci... to, co píšeš dál (že za půl hodiny denně se nedá utvářet vztah) je jistě pravda, ale nic takového nepreferuju. Nepsala jsem, že je ideální, když jsou role striktně odděleny. Ani jednou jsem to nezažila. Poprvé jsem byla v roli biologické matky a partnerka se maximálně zúčastňovala na péči, pomáhala v noci, přebalovala, koupala... a hlavně byla nenahraditelná v krizových situacích, kdy jsem se klepala horečkou ze zatvrdlého mléka. (A teď hovořím jen o období prvního roku, ale synovi je už skoro deset, takže následovalo mnoho let další péče a ještě mnoho jich bude. O mnohém svědčí to, že máme syna ve střídavce týden/týden, jako rovnoprávní rodiče.) Já se pak snažila o totéž, co jsem sama zažila a oceňovala a podle slov partnerky jsem "platná" byla a pořád jsem (např. spala jsem s malým v pokoji a nosila ho jen na kojení, později jsem s ním byla i v době, kdy mu rostly zoubky - lépe totiž zvládám noci a raději si přispím ráno, partnerka to má naopak).
Ale prostě to období těsně po porodu je tak specifické a především fyzicky náročné, že si to prostě neumím představit - ano, s výlučnou a intenzivní pomocí příbuzných, kamarádů... ale já nikoho, kdo by mohl pomáhat tak intenzivně, kolem sebe nemám. Rodiče mají svůj život a v době narození prvního syna intenzivně pracovali. Ani bych na ni tak moc "závislá" být nechtěla. Placenou službu bychom poprvé využít nemohly, protože jsme se pohybovaly na hranici životního minima (hodně jsme váhaly, zda mít dítě, ale dnes nelituji). Dnes vydělávám víc než slušně, ale pokud bychom byly obě na MD, vydělávat zas pro změnu nebudu... tak nevím. Je to prostě jenom můj pohled. Mě by vážně nejvíc ze všeho zajímala osobní zkušenost - ty píšeš, že sis tím prošla, tak se se mnou o ni poděl, zatím jsi vypsala jen možné varianty, zajímalo by mě, jak jsi to měla konkrétně ty s partnerkou.
PS. Jinak pracuju doma, a to mi umožňuje prožívat intenzivnější vztah s oběma dětmi, než kdybych chodila v sedm - osm večer z práce. Ale není to žádná moje zásluha, prostě jen náhoda a štěstí. Taky si toho dost vážím.

Ahoj Petro,

jsi skutečně hodně konzerativní resp. toho asi moc nezvládáš (anebo bys možná i zvládla, ale nevěříš si). Všechny ty problémy, které popisuješ, se dají vyřešit. Když člověk plánuje něco takového, vždycky by měl myslet na to, že můžou nastat problémy, a dopředu si domluvit pomoc příbuzných či kamarádů, případně využít i nějakou placenou výpomoc (nákupy, úklid, doprovod k porodu - dula apod.). Já jsem si tím prošla, vím, o čem mluvím.
Myslím si, že tebou preferovaný model "jedna partnerka - bio matka zůstává s dítětem doma, nebio matka chodí do práce a živí rodinu", není příliš ideální. Podle mého názoru nebio matka si musí taky vybudovat k dítěti vztah (tím spíš, že jí okolí bude předhazovat, že vlastně žádná matka není), ale když nebio matka dítě vidí večer po příchodu z práce na půl hodiny než jde dítě spát, tak je to celkem o ničem. O víkendech se asi taky moc nezapojuje do péče o dítě, protože bio matka všechno kolem dítěte zvládá lépe a rychleji (bodejť ne, když je s ním pořád), a kruh se uzavírá. Kdežto když vyfasuješ obě děti na celý den a musíš se o ně postarat, zatímco partnerka je v práci (a s partnerkou se takto střídáte), tak máš daleko více prostoru pro vytvoření stejného vztahu k oběma dětem.

Ráda se opožděně taky připojím do diskuse, třeba mi holky ještě odpoví :-)) Mě by hrozně zajímaly takové ty praktické věci: jak to dvojice udělá, když jsou obě těhotné naráz - s pomocí během těhotenství, zvlášť ke konci, při porodu, po porodu... na mateřské.
Mám 2 děti, jedno bio (9,5 let, kluk - sperma dárce), jedno nebio (2 roky, kluk - sperma dárce). S první partnerkou jsme se rozešly a máme syna ve střídavé péči. Zažila jsem tedy oba dva modely - jednou jsem byla těhotná a rodila, podruhé jsem "druhá matka". Vůbec si ale neumím představit, jak může fungovat společné těhotenství... asi jsem konzervativní, resp. toho tolik nezvládám? Jen taková prkotina: kdo třeba nosí těžké nákupy? Je fakt, že partnerka měla poměrně menší bříško a ještě jsme v jejím 8.měsíci rekonstruovaly byt... ale já už v té době sotva funěla a nemohla jsem si ani sama pořádně zavázat tkaničky... a co když by se (nedejbože) stalo, že by musely obě ulehnout? Kdo obstará základní věci? A pak: jedna porodí dřív, tj. druhá je u porodu už s velkým bříškem? A naopak, kam dá ta první během porodu druhé mimčo, které třeba kojí a porod trvá kolem 14 hodin? Bude ho mít u sebe? Zároveň nosit mimi a podporovat partnerku? Nebo ho bude hlídat babička? A co poporodní zvraty hormonů, kdo bude ten "držák", který vezme dítě, když už matka nemůže, protože celou noc nespala? Co když bude nutný císařský řez u jedné, druhá je fyzicky omezená a nezvládne vše zastat?
Zdá se mi to zkrátka celé jako romantické, ale ukrutně nepraktické. Asi když jsou děti o trošičku starší, je to super - zabaví se spolu.
Ale kdo rodinu živí?
Neberte to prosím jako nějaký útok, mám prostě jen svoje pochybnosti (po zkušenostech s těhu svým i partnerky, rolí živitelky rodiny, zkušenostech rozhárazného šestinedělí - a to jsem byla proti jiným hodně pozitivní - totálního fyzického vyčerpání a probdělých nocí) a hodně mě zajímá, jak to funguje.

Ahoj Martino, osobní zkušenosti nemám, ale slyšela jsem o L páru, který si pořídil děti na klinice v Dánsku. Taky to prý jde v Nizozemí. Jak píšeš, je to drahý špás, ne každý si to asi může dovolit, ale na druhé straně máš zaručeno, že tvoje dítě si třeba v budoucnu nepořídí děti se svým polovičním sourozencem, což je jinak celkem dobře možné - ti pánové, kteří darují sperma přes seznamky opakovaně různým L párům si asi nevedou evidenci pro tyto účely :).

Ahoj Martino, osobní zkušenosti nemám, ale slyšela jsem o L páru, který si pořídil děti na klinice v Dánsku. Taky to prý jde v Nizozemí. Jak píšeš, je to drahý špás, ne každý si to asi může dovolit, ale na druhé straně máš zaručeno, že tvoje dítě si třeba v budoucnu nepořídí děti se svým polovičním sourozencem, což je jinak celkem dobře možné - ti pánové, kteří darují sperma přes seznamky opakovaně různým L párům si asi nevedou evidenci pro tyto účely :).

Ahoj, ráda bych tu nakousla trošku jiné téma a to je umělé oplodnění na klinice v zahraničí..je to asi nejdražší možnost, ale líbila by se mi nejvíc..máte s tím někdo zkušenosti? nebo dal by se tu třeba zveřejnit nějaký seznam zemí, které oplodnění svobodné (příp. registrované) ženy umožňují? děkuji moc!

Ahoj holky
Cjtěla by jsem podpořit všechny,které se snaží otěhotnět a jen Vám napsat,že i přes některé nezdařené pokusy to jde.My jsme to s partnerkou zkoušely něco málo kolem roku,ale neměly jsme čas dojíždět pro sperma v pravý čas,takže se to podařilo až po výměně dárce.Vše jsme dělaly přes stříkačku a i když se to mnohým zdálo nereálné otěhotněla jsem a příští měsíc se nám narodí holčička.
A pokud jde o rodičovství,tak partnerka má už sedmiletou dceru,letos nastupuje do 2.třídy a co se týče okolí nebo nějakých negativních zkušeností vůči nám nebo posměchu malé jsme nezaznamenaly.Takže pro všechny,které váhají a pro ty které už se do toho daly ,přeji hodně úspěchů a nevzdávejte to.Markéta