Lesbické rodičovství

proč ne, pátky nejsou špatné (osobně nemůžu jen 13.6.) .. jinak v kavárně MonRo si můžete dát k jídlu jen toasty, sendviče a palačinky, nedaleko odtud (3 minuty pěšky) je ale hospůdka, kde se dobře vaří, takže hlady nebudete-))

samozřejmě 16.-21.6., pokud bychom se domluvily na té sobotě. Já jen, aby jsme se už domluvily

poslední vlak by mi pak jel po 21.h.,takže bychom se mohly sejít v pracovní den - klidně po poledni, zajít na jídlo, případně kouknout po městě. Anka a ostatní by dorazily/i až by mohly/i. Navrhuju teda týden od 16.-20.6., co vy na to?

Co se týče mne, tak v pracovní dny mohu být v Brně většinou kolem poledne. O víkendu pak kdykoliv. Pokud bude všem vyhovovat víkend, resp. sobota, přizpůsobím se. (Pracovní den upřednostňuji jen v případě, že bych měla na výběr.)
To s tou snídaní byl částečně vtípek – jakožto kontrast k tomu „za hodinu domů“. Každopádně hodně záleží na tom, jak kdo bude cestovat a v kolik pojede první a posléze poslední vlak/bus domů. Pokud bychom byly všechny mobilní a mohly se v Brně zdržet, dokud nevyčerpáme téma, neviděla bych problém ani v tom, abychom se sešly až kolem 15 hod., aby stíhala Anna, některý pátek v druhé půli června (ad Petra zkouškové). My nebrňáci se taky můžeme sejít o něco dřív a zajít před setkáním třeba někam společně na jídlo. Mimochodem, je možné se najíst i v kavárně Monro?
Každopádně, pokud by to měl být víkend, nemám sice v červnu všechny volné, ale i to by samozřejmě šlo. Do konce května to nicméně nestíhám bohužel ani o víkendu, ani v týdnu. Tož tak.

Katko, urcite!!!

Jinak tedy ja ve vsedni cely den nemuzu, ve vsedni dny bych mohla nejdrive tak od 15,00.
Pro me je zase lepsi vikend.

víkend, kdy se pořádá QP, jsem to spíš plácla. Domluvme se fakt raději na úplně jiný termín! Jak to teda máte s časem? Já mám ještě nějaké školní povinnosti, ale jedná se jen o pátky do půlky června, kdy bych nemohla.
Amálko, vy píšete, že o víkendech ne, ale přes týden byste mohla na celý den? A ostatní? (Kateřino, taky jsem neměla nikdy nic se svatbou spoelčného, budem se doplňovat! :-) )

Jé, já bych se taky ráda přidala. Vadilo by, že nejsem vdaná? Ani jsem nebyla. Ale můžu vtipně vyprávět o jiných lidech nebo aj o sobě, ale z jiného sudu.

tomu říkám slovo! :-) tak jo,pokusila bych se taky někee hlídání zařídit i přes týden!

Pokusím se přizpůsobit čemukoliv, myslím teď datum a čas. :-)
A opět souhlasím se Sylvou: Také si myslím, že hodina skupině ženských na probrání "všeho" stačit nebude. Představuji si to asi tak, že bychom se mohly (tedy případně mohli, ať jsem genderově korektní) sejít někdy po snídani a doufat, že večer stihneme poslední vlak. :-))

přimlouvám se za pátek před dětským dnem, případně úplně někdy jindy-)
jinak nemyslím, že zůstaneme u jednoho tématu, a už vůbec nevěřím, že by kdo po hodině jezdil domů

Co se tyce setkani v ramci QP, tak nevim, kdy by se to stihlo. V sobotu je pruvod a vecer bych chtela videt asi i doprovodny program. A v nedeli Stejna rodina spoluporada detsky den. Tam neoficilane muzeme probrat dost veci, ale to setkani nevim, zda je dobre na ten vikend smerovat... Leda treba patek pred tim? Nevim.

to setkání by určitě stálo za to. Co ho ale spojit i s jinými tématy k diskuzi, ať my z trochu větší dálky opravdu nemusíme jet už třeba po hodině zase domů?

Myslím, že na této úrovni se už začínají objevovat nedostatky psané internetové diskuse. To je i důvod, proč jsem hned na začátku uvedla, že si raději povídám a naslouchám. V několika málo, pokud možno stručných a srozumitelných větách (a bez možnosti okamžité zpětné vazby) ani není možné reagovat zcela přesně na konkrétní věc; a ono navíc je v každém tom odstavci těch věcí vždy několik.
V podstatě souhlasím se Sylvou, ale úhlů pohledu může být vždy mnohem více, než je možné napsat do jednoho odstavce, a každého osobní situace a také jeho zkušenosti s tím mají hodně co do činění (a některé věci a zkušenosti jsou prostě nepřenositelné). I proto jednoznačně volím debatu, diskusi, rozhovor, osobní předávání názorů, zkušeností a postřehů, …, pokud to bude jen trochu možné. :-)
A ohledně otázky Petry, co jsem myslela tím, že muž možná nemá co řešit: Neznám vůbec Vaši situaci, reaguji jen na útržkovité informace, které jste zde napsala, takže bych teď raději přešla do obecné roviny a odpovídám tedy zcela hypoteticky.
Vycházím z toho, že nějakému (jakémukoliv) muži vyhovuje status quo. Vůbec není podstatné, zda mu tento stav vyhovuje, protože je pohodlný, tolerantní, úchylný, moudrý, naivní, vypočítavý, …, protože to jsou pouze jeho důvody. Nicméně, pokud mu tento stav vyhovuje, a jeho partnerka neiniciuje žádnou změnu, pak podle mého názoru ten muž skutečně nemá co řešit.
Ale ještě jednou opakuji, to vše píši s vědomím nedokonalosti písemné, útržkovité komunikace a prosím, aby to tak bylo i bráno.

souhlasím s petrou g., ze nemusi jit (nekdy? casto?) o toleranci, ale o pohodlnost nebo lhostejnost, případně jistotu, že žena (jiná žena) muže (hlavu rodiny) neohrozí.. tolerance taky může být tolerancí jen do doby, než se manželka rozhodne situaci řešit odchodem od muže, a tím jeho "pohodlí" ohrozí. i když uznávám a vím, že jsou výjimky-)
je pravda i to, že žena, která žije s tolerantním (nevím, ale radši řeknu s rozumným) mužem, může mít silnější výčitky, protože nechce ublížit a někdy pak ve vztahu setrvává déle, než by vlastně chtěla.. jenže: vyhrožování, osočování, násilí nebo projevy manipulace sice zjednodušují rozhodnutí, často ale znesnadňují praktické řešení situace, odchod, zvlášť tehdy, pokud žena nemá komu se svěřit atd.
a ještě provokativní otázka (cituju z jednoho fora, kam jsem kdysi chodila a tyhle věci řešila): co je vlastně ten "tolerantní" muž? muž, který sice toleruje paralelní vztah, ale zároveň po ženě chce, aby zůstávala s ním?? nebo ten, který ženu nechá odejít, a je schopen i pak s ní komunikovat a mít vztah? (i takoví ale jsou-)

jinak setkání určitě ano!

teoreticky by nebyl problém přijet přes týden, jsem na mateřské, čas celkem mám. Ale prakticky - přes týden nemám možnost hlídání, jsem z Ostravy, a přece jen - 2 hoďky vlakem do Brna a na otočku zpět, to nevím jak by malá (2 roky) dala..
Nebo můžem posezení spojit s tím dětský dnem QP, na který se chystám (jestli by to ale nebylo moc hektické?)

je to možné, psala jsem, že nechci všechny manžele házet do jednoho pytle. Ale myslím, že je větší procento té pohodlnosti, než blahovůle a tolerance.
A s tím řešením - netvrdím, že nemáte pravdu. Ale věc se má tak, že má přítelkyně se snaží věc řešit v rámci možností. A přestože bych byla moc ráda, kdyby její řešení byla razantnější, snažím se brát ohledy i na její děti, které se v otci celkem vidí. Probírala jsem si to v sobě 100x, a vždy dojdu k výsledku, že o ni nechci přijít, že to raději, co se dá, skousnu.
Jen - jak jste myslela "Možná muž vaší partnerky vlastně nemá co řešit" ?

Ad petra g.
Existují i muži, co si navařit a vyprat umí sami a pak už je to doma spíše o dělbě práce. To jen tak na okraj. :-)
Spíš mne ale zaujala věta: „Tohle řeším taky - přítelkyně manžel po těch letech by musel být slepý, aby to NEVĚDĚL.“ Možná je to jen řečnický obrat a špatně jsem to pochopila, ale co vlastně Petro řešíte? Neměla by to spíše řešit vaše partnerka? A mimochodem, muž (ale taky žena, kterýkoliv člověk) mi připadá spíše moudrý, pokud neřeší, co mu nepřísluší. Nemusí to být jen pohodlnost. Možná muž vaší partnerky vlastně nemá co řešit.

Mně by asi víc vyhovoval kterýkoliv pracovní den než víkend. Taky se přizpůsobím.

pokud by se setkání uskutečnilo přes někteý víkend, jakože asi jo, hlasuju pro sobotu, v neděle nemůžu. A pokud přes týden, tak se přizpůsobím.

Tak se muzeme pomalu na setkani domlouvat - kdy by to vyhovovalo komu. S tim, ze mistem by teda bylo Brno a zkusila bych to domluvit s holkama z Monra (nekuracka spratelena kavarna), ze by se to konalo tam.

Jinak Peto - u Vas je to zase zajimavy tim, ze jste jakoby na te druhe strane - partnerka takogeho cloveka.

setkání a pokec by mě taky lákalo

nechci generalizovat, ale někdy mi přijde, že tolerance nemusí být ten pravý důvod, proč manžel VÍ a tiše mlčí. Spíš je za tím určitá pohodlnost. Vždyť navařeno a vypráno mám, s manželkou už to není o vášni, ale o kamarádství, navenek působíme jako všichni..tak proč to měnit? a nevěra ženy s ženou..se dá přežít.
Tohle řeším taky - přítelkyně manžel po těch letech by musel být slepý, aby to NEVĚDĚL.

Do Brna občas jezdíme z Vých. čech na víkendy, třeba plánujeme i poslední v květnu, ale to je vždy nabitý rodinný program (rodiče,babičky,Vaňkovka :-) apod.) Jinak byl bych spíše pro mailovou konverzaci. Díky za ochotu a přeji všem hodne spokojenosti!

ze kdyz ma clovek partnera, ktery neni tolerantni, je mocensky, msti se, vyhrozuje, v necem cloveku to rozhodovani "odejit" - "neodejit" usnadnuje...
Ja sama jsem mela velmi tolerantniho a hodneho muze, o to vetsi pak byly vycitky.

Ale to je právě ono, tolerantní partner a děti nemusí být zas až tak specifická situace. Mám to taky tak. A myslím, že právě o to je to složitější. Nicméně na "pokec" už jsme čtyři, tak jestli ani pro Romana není problém Brno, vypadá to už nadějně. Jinak tentokrát také připojuji kontakt na mail.

Romane, pokud byste cokoli potreboval, obratte se na nas, alespon mailove zatim. Jinak v Amalce podle me taky najdete spriznenou dusi. A casem tu treba napisou jeste dalsi lide.

Co se pripadnehoo osbnio setkani tyce, zalezi to na tom, odkud jste... Ale jak pisu - zatim alespon viratualne, pokud byste potreboval. Muzeme se minimalne podelit s nasimi zkusenostmi. Ikdyz Vase situace je dost specificka tim, ze tam jsou MALE deti a TOLERANTNI manzelka.

Četla jsem ten článeček v Mladé Frontě a tak si říkám, kdybych ho měla nějak zhodnotit, byl moc pěkný a byl... o gayích. Jako obvykle! Pokud nebudeme brát vážně skandální prohlášení populárních umělkyň, což já rozhodně neberu, byla tam jen jedna dáma, která si říká Martina a byla tam více méně do počtu. Navíc, právě ji bych snad ani lesbou nenazvala. Respektive, nechci jí křivdit, ale autor si dal velmi záležet na tom, aby přesvěčil čtenáře, že je lesbou, protože. Protože manžel jí byl nepříjemný (jako vůbec všichni muži) a ještě k tomu pil. Mimochodem, pokud být lesbou znamená, že jsou vám muži protivní, pak jsem absolutně heterosexuální.

Co bych ale jinak dokonalému článku důrazně vytkla, je absolutní nezájem o osudy heterosexuálních partnerů a partnerek vdaných leseb a ženatých gayů. Jak oni k tomu přijdou, že mají rozbité manželství a zničený život? Vždyť neudělali nic špatně. Jak takový rozchod prožívají a co si z něj odnášejí? Taky by mě celkem zajímalo, proč víme vše o osudech nebohých leseb a gayů, ale o tomhle se vůbec nemluví, i když témat by podle mně bylo dost. Tak například arogantní přístup článkového Románka k vlastní manželce a dceři, ten by rozhodně stál za zamyšlení.

Takovou schizofrenní situaci řešíme i my doma přes rok, já - jako homosexuál,který přetrvává ve vztahu s milující manželkou, která o mě všechno ví a snaží se zachovat dosud pěkný vztah a rodinu s 2 mal. dětmi, o což bych samozřejmě taky stal, ale ...
Jedinou pochybnost o sobě, kterou nyní mám, je proč jsem to nepochopil dříve?
Asi v takové situaci řešíme naprosto stejné věci, o kterých se píše v tomto článku. Někdy to opět a opět hodně zabolí, a proto bych rád s někým o tom komunikoval, je jedno, s mužem či ženou z podobné situace. Roman

Beru všechno. :-) Brno není problém. Myslím, že by bylo určitě fajn, kdyby se nás sešlo víc; jak těch, co už maj vyřešíno (ať už jakkoliv), tak těch, co se v tom ještě plácají. Tak uvidíme, třeba se ještě někdo ozve.

Pokud byste ale, Amalko, mela zajem o hodne komorni, spise privatni setkani, neni problem.
Staci, kdyz nam napisete na mail.