Blok, komentáře

Dříve jsem se tomu vysmívala - lesbickým párům se psem. Vnímala jsem to jako takový karikaturický až žalostný obraz leseb. Holky se seznámí, začnou spolu chodit, když to klape, po čase se sestěhují a když to klape i nadále, pořídí si psa. Místo děcka. Nebo osamělá single lesba, která žije sama a psa má jako jediného druha, jako partnera i dítě zároveň, něco jako důchodci. Dost zkreslený a povýšený pohled, uznávám. Ale nemohla jsem se tomu ubránit. A to jsme, když jsem byla malá, doma psa měli a byl to nejdůležitější a nejmilovanější člen naší rodiny!

Vždycky jsem si říkala, že až na tom budu nejhůř, pořídím si psa i já a bude. Uzavřu tím kruh, stanu se oficiálně lesbou zoufalkou (indikátor = pes) a budu se smát sama sobě. Časem ztratím i ty poslední zbytky nadhledu, v parku při venčení budu chodit hrdě a říkat si, že ten můj pes je nejvychovanější ze všech, jak pěkně spořádaně kaká na psí loučce a umí poslušně chodit bez vodítka. Pro večerní a noční venčení mu pořídím na obojek blikající světýlko, abych ho měla pořád na dohled. Pracovní dobu uzpůsobím jeho denním potřebám a třeba se časem seznámím s jinými psími lesbami a budeme probírat specifika našich miláčků.

Jenže mezi tím jsem poznala pár skutečných lesbických párů se psy a zjistila jsem, že situace není tak úplně černobílá. Jeden z těch párů zároveň vychovává dítě, má psy dva a vůbec nevypadá, že by si skrz ně něco kompenzoval. Druhý pár je po celkem čerstvé registraci, velmi sociálně i pracovně živý a pokud vím, časem i plánující ratolest. Třetí pár jsem znala ještě před tím, než si psa pořídil a mé stereotypní představě odpovídá asi nejvíce – daly se do kupy, chvíli jen tak randily, potom se sestěhovaly a nakonec pes. Trochu jsem se jim smála, když jsem se to dověděla, ale pak jsem pejska uviděla a otočila jsem o 180 stupňů. Krásný roztomilý chlupaťoučký kříženec a navíc z útulku.

Zajímalo mě, o jaký útulek se jedná a jak to tam funguje a jestli má internetové stránky. Markéta (polovička onoho páru) mě varovala, ať se na ty stránky útulku nedívám, že budu ztracená. Podívala jsem se a byla jsem ztracená. Začala jsem Sylvě ukazovat různé pejsky a pomalu ji lámat, že bysme si taky mohly nějakého chudáčka opuštěného pořídit. Podařilo se mi ji celkem nalomit, takže možná časem…. A řeknu vám, vůbec si nebudu připadat zoufale!

Mohly bychom uspořádat nějaké setkání leseb se psy, co říkáte??

A tady jsou stránky toho útulku: Městská policie Brno - psi k adopci