Lesbické rodičovství

Hlavním nepřítelem G&L rodičovství v ČR je stát, respektive zákon, Zákon, který umožňuje
homosexuálním párům, aby vstupovaly do zákonem stvrzených svazků, ale neřeší už některé zásadní roviny těchto svazků. Jednou z nich jsou děti. Zákon se tváří, že děti z těchto svazků nevznikají, že to přece není možné – ani biologicky ani institucionálně (zákaz adopcí a umělého oplodnění). Jenže děti v těchto svazích figurují, a není to ojedinělý jev! A figurují tam nejen jako „pozůstatek“ předchozích heterosexuálních vztahů jednoho z partnerů, ale i jako nové, plánované, bytosti, vzešlé až z toho homosexuálního svazku.

Strkání hlavy do písku

Stát se ale tváří, že ne. On to přece na oficiální rovině nijak neumožňuje. Ještě je schopen vzít při úvahách o homosexuálních svazcích na milost děti již narozené, v tomto případě je schopen říci, že sexuální orientace rodiče nesmí být překážkou svěření jeho dítěte jemu do péče a naopak – to, že má rodič v péči dítě není překážkou, aby vstoupil do registrovaného partnerství.

Zákon se tak „odvázal“, že jde dokonce ještě dál – v zákoně o RP je uvedeno, že partner(ka) biologického rodiče má povinnost podílet se na výchově jeho dítěte, ovšem už nemá vyživovací povinnost. A také nemá vůči dítěti žádná práva. Na druhou stranu, pokud jde o sociální dávky (příspěvek na dítě…), partner(ka) se opět posuzuje jako součást domácnosti. Tedy spíše jeho příjmy…

Pokud jde však o vztah partnera(ky) k dítěti biologického rodiče, stát mlčí. Tito dva (dítě a partner jeho rodiče) jsou považováni jako právně úplně cizí bytosti, byť by si byli sebe-blíž a žili spolu jakkoli dlouho a klidně od narození dítěte. „Máš smůlu,“ říká stát dítěti i partnerovi(ce) biologického rodiče.

Stát mlčí i co se týče možnosti stejnopohlavních párů pořídit si dítě. Tam mlčí ještě zarputileji. Nezakazuje to, ale na oficiální rovině to ani nedovoluje. Tím pádem se může tvářit, že se to neděje, ale ono se to děje…

Sesbírané i vlastní zkušenosti

Nejprve jsme si s partnerkou myslely, že jsme se svými problémy a úvahami osamocené. Postupně se k nám při posezení s přáteli dostávaly útržkovitě i příběhy jiných L-žen, které nějakým způsobem řešily mateřství a rodičovství, po necelých dvou měsících fungování drbny si už troufáme tvrdit, že jedná o problém reálný, skutečný a nezanedbatelný. V ČR existuje hodně homosexuálních párů (i jednotlivců), které nějakým způsobem otázku rodičovství řeší a často se potýkají právě s tím, že na úrovni zákona a institucí nemají žádnou pomoc, podporu, mantinely, v rámci nichž by mohly svoje problémy řešit, vyskytnou-li se problémy. Stát jako by říkal: dělejte si co chcete, ale já s tím nechci mít nic společného. A tak zde panuje stav libovůle, nedořešenosti, kde je všechno odkázané na neformální domluvy a zdravý rozum. Co když to ale nefunguje?

Hlavní problémy

Z vlastní zkušenosti i ze sesbíraných materiálů, příběhů, problémů jak tady na drbně nám vykrystalizovaly tři hlavní problémy v souvislosti s homosexuálním rodičovstvím:

1. Co bude s naším dítětem, pokud biologický rodič zemře či nebude jinak schopen pečovat o dítě?
2. Co máme dělat, když se rozcházíme?
3. Jak si vůbec můžeme dítě pořídit?

Ad 1 - Jak zajistit dítěti jistotu stabilního zázemí?

Homosexuální páry (častěji to jsou ženy), které vychovávají děti, mají obavy z toho, co se s dítětem stane, pokud biologický rodič zemře či nebude jinak schopen o dítě pečovat. Jeho partner(ka) totiž nemá vůči dítěti žádná práva. Hrozí zde tedy nebezpečí, že pokud by se taková tragická událost přihodila, dítě bude vykořeněno, půjde do ústavní péče či k otci (pokud je znám), který ale často nefunguje nebo funguje dost oslabeně. Přitom je to proti základním právům a zájmům dítěte – fungoval-li partner(ka) biologického rodiče plnohodnotně, dítě je na něj emocionálně fixované a vidí v něm jistotu, zázemí, bezpečí. V zájmu dítěte by tedy v takovém případě bylo, aby zůstalo v péči tohoto partnera(ky).

Řešení: jediným řešením v této situaci by bylo uzákonění právního vztahu mezi dítětem a partnerem biologického rodiče – tzn. ADOPCE či speciální institut (např. rodič de facto atd..)

Ad 2 - Jak ochránit dítě i partnera biologického rodiče po rozchodu partnerů?

Velkým problémem je i situace, kdy si homosexuální partneři pořídí dítě a po nějakém čase se rozejdou (tak běžná věc u heterosexuálních párů). V tomto případě bývá bit jednak bývalý partner(ka) rodiče, protože je odkázán čistě na jeho (její) libovůli, zda mu bude umožněn styk s dítětem. A bito je i dítě, protože navzdory emocionální vazbě, kterou k bývalému partnerovi(ce) svého rodiče má, stát mu neposkytuje žádnou jistotu, že od tohoto pro něj ontologicky klíčového člověka, nebude zčistajasna odstřižen.

Řešení: jediným řešením v této situaci by bylo uzákonění právního vztahu mezi dítětem a partnerem biologického rodiče – tzn. ADOPCE či speciální institut (např. rodič de facto atd..).

Ad 3 - Jak počít? Pořídit si dítě?

Stát homosexuálním párům nebrání, aby si dítě pořídily. Ovšem na institucionální rovině to nedovoluje. Touhu těchto párů po dítěti tím však neudusí a jelikož to není zakázáno, řeší to homosexuální páry, jak se dá. Ale často to jsou metody riskantní, některé ohrožují i dítě. (Více viz článek Jak otěhotnět?).

Řešení: jediným řešením v této situaci by bylo povolit ADOPCE homosexuálním párům a umožnit UMĚLÉ OPLODNĚNÍ nejen heterosexuálním párům, ale i ženám - jednotlivkyním a lesbickým párům.

Související články

» Nedovolte L&G jedincům mít děti, nebo změňte zákon!
» Svěření dítěte do péče
» Rodič de facto
» Naše obavy – otec známý!
» Jak otěhotnět?
» Z tisku
» Související debata