L&G a širší rodina

V sekci Lesbické rodičovství při zvažování všech možností, jak mohou lesby otěhotnět a do jakých různých konstelací se mohou dostat, docházíme k závěru, že je z hlediska stability rodinného prostředí nejlepší, když je otec neznámý. Vyloučeny jsou jakékoli případné spory o dítě, dohady o kompetencích jednotlivých rodičů a pokud by v ČR bylo časem možné, aby registrovaný partner adoptoval dítě svého druha, nemusel by se překonávat případný nesouhlas otce. Takže co se týče stability lesbické rodiny, je varianta „otec neznámý“ jednoznačně nejlepší.

Jenže co je nejlepší pro samotné dítě? Já osobně jsem přesvědčená, že stabilní harmonické zázemí. Myslím si, že dítě nebude trpět nepřítomností nikdy nepoznaného otce, pokud vyrůstá v harmonickém prostředí, ale mohlo by trpět tahanicemi s otcem poznaným (čímž nechci říct, že tam, kde je otec známý, to vždy musí probíhat konfliktně!). Co už ale nevím, je otázka, jak dítěti tuto nepřítomnost, neexistenci otce vysvětlit. I když mu zajistíme mužské vzory v rámci širší rodiny (dědeček, strýc, bratranci…), dříve nebo později přijde otázka „a mami, kdo je můj táta?“.

Popravdě nevím, co bych na to odpověděla. Jak bych malému dítěti vysvětlila, že ač je vymodlené, o jeho otci nevím vůbec nic? A nepřijde tato otázka pravděpodobně ve chvíli, kdy dítě vnímá diferenciaci mezi mužským a ženským světem nejsilněji? Můžeme se mu tuto diferenciaci od narození snažit nepřímo zmírňovat, jak to jde, mám ale dojem (jak tak pozoruji synovce), že v určitém věku to bude mít vyostřené (především v rámci vrstevnické skupiny), ať vyrůstá v sebe-alternativnějším prostředí. Jak mu potom vysvětlím, že je možné, že dítě má nejen muž a žena, ale i dvě ženy? Co mu řeknu? Jak mu to vysvětlím? Abych mu nevěšela bulíky na nos, aby bylo s odpovědí spokojené a abych mu předčasně nebořila jeho dětské vnímání světa? To fakt ještě vůbec nevím.