Registrované partnerství

Uzavření registrovaného partnerství nebrání tomu, aby se jeden z registrovaných partnerů stal poručníkem a bylo mu podle Zákona o rodině svěřeno do výchovy dítě, jehož není biologickým rodičem, pokud se dítě ocitlo bez svého výchovného prostředí. V těchto případech je dítě svěřeno jen jednomu z partnerů a druhý partner nemá vůči dítěti žádný právní vztah. Přesto je poručnictví jedním z teoretických způsobů, jak mohou registrovaní partneři získat do své péče dítě.

Institut poručnictví obsahuje Zákon o rodině od roku 1998 a jeho podstatou je to, že soud určí dítěti poručníka ve specifických situacích - jednou z nich je např. smrt biologického rodiče dítěte. Logicky vzato je tedy poručnictví i jednou z mála možností, jak upravit vztah ke svému nebiologickému dítěti po smrti partnera a rodiče dítěte.

Poručník dítě po rozhodnutí soudu vychovává, zastupuje a spravuje jeho záležitosti, má tedy v podstatě rodičovskou odpovědnost. Přesto mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká stejný vztah, jaký je mezi rodiči a dítětem. Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost a je pod dohledem soudu - soudu podává pravidelně zprávy o dítěti a soud schvaluje jeho rozhodování, které se dítěte týkají (vzdělání, příprava na zaměstnání, ale i lékařské zákroky apod.). Poručenství zaniká automaticky, bez rozhodnutí soudu, jakmile dítě dosáhne zletilosti.

Při výběru poručníka soud dává přednost tomu, koho (např. v závěti) doporučili rodiče, případně určí někoho z příbuzných a nebo z osob blízkých dítěti nebo jeho rodině. Pokud poručník o dítě pečuje osobně, považuje se za pěstouna a má dokonce nárok na stejnou státní podporu jako při pěstounské péči.