Registrované partnerství

Zákon o registrovaném partnerství vůbec neřeší práva nebiologického rodiče na dítě vyrůstající v homosexuálním zákonem potvrzeném svazku. Proto ani nestanovuje žádné vyživovací povinnosti. Kde jsou povinnosti, jsou i práva, a to zákon nechce. Co všechno nebiologický rodič nemůže:
- nemůže zažádat o adopci dítěte svého partnera
- nemůže uplatňovat jakékoli nároky na styk s dítětem po rozchodu s rodičem dítěte
- nemůže uplatňovat jakékoli nároky na dítě v případě, že matka dítěte zemře a otec je znám

Co však nebiologický rodič může?
- může požádat (jako jakákoli jiná cizí osoba) o svěření dítěte do péče, pokud otec není znám. V tomto případě má soud povinnost přezkoumat žádost jako jakoukoli jinou žádost a bude-li mít soudce/soudkyně trochu rozumu, přihlédne i k citovým potřebám dítěte!

Hlavní argumenty všech odpůrců jakýchkoli práv nebiologických rodičů na dítě partnera v homosexuálních zákonem potvrzených svazcích jsou úplně postavené na hlavu. Předpokládají totiž, že až na základě zákonného potvrzení těchto práv by docházelo k „pořizování potomků“ u stejnopohlavních párů a oslím můstkem se tak dostávají k argumentům už obligátním (ohrožení tradiční rodiny, ohrožení dětí nestandardním prostředím atd. atd.).

Jenže! Tito lidé vůbec neberou v potaz fakt, že homosexuálně orientovaní jedinci či stejnopohlavní páry mají potomky bez ohledu na zákonem ustanovené jistoty! V těchto případech pak (a není jich málo!!) dochází ke zjevnému poškozování dítěte, poškozování především emočnímu. Zákon neposkytuje žádnou jistotu dítěti, které vyrůstá ve stejnopohlavním zákonem ustanoveném svazku, že nepřijde v případě úmrtí matky či rozchodu partnerů o člověka, který je mu druhým rodičem a nejbližší osobou. Toto lze považovat jako diskriminaci dětí, vyrůstajících ve stejnopohlavních párech!