Lesbické rodičovství

Jak řešit oslovování partnera biologického rodiče? Když dítě odmalička vzrůstá s dvěma ženami nebo s dvěma muži, jak má říkat tomu, kdo není jeho biologický rodič? Jak to řešíte nebo byste řešily(i) vy? Dva tátové nebo dvě mámy i při oslovování? Nebude mít dítě v hlavě zmatek? A je v situaci, kdy partner biologického rodiče nemá vůči dítěti svého druha žádná zákonem daná práva a dítě také tak, přestože ontologicky, emočně, sociálně je to jeden ze dvou nejbližších lidí – není v takové situaci oslovování „mami/tati“ přílišný optimismus?

Podle nás ano. Kdyby se mi podařilo mít dítě, udělala bych vše pro to, aby moje partnerka, navzdory našim zákonům, byla uznána jako jeho druhý rodič (pokud by byl otec dítěte neznámý). Jako vzor máme onen francouzský případ. Pokud by se to podařilo (opět optimismus, ale úplně akademický zatím), pak by bylo oslovení „mami“ naprosto legitimní. Do té doby bych se toho ale bála. Protože do té doby by právně byla moje partnerka pro mé dítě úplně cizí osobou a kdyby se se mnou cokoli stalo, dítě by o ní najednou (v té nejhorší, ale právně naprosto pravděpodobné variantně) bez mrknutí oka přišlo – přišlo by o svou druhou mámu. Samozřejmě, že emočně by to pro něj byla újma obrovská, bez ohledu na to, jak svou „druhou matku“ oslovuje, ale i tak…

Proto se zatím kloníme k oslovování jménem. Přijde nám to optimální řešení. Všechny možné „tety“, „mamouše“ atd. jsme vyloučily jakožto patvary nebo přílišné obecnosti. Takže zbylo prostě jen jméno. Dobré, neutrální, věcné jméno. Co si o tom myslíte vy?