L-ženy

Svatava Antošová (*1957) je jediná česká básnířka, která se vždy otevřeně hlásila ke své lesbické orientaci. Pochází z Teplic, kde absolvovala gymnázium. Po studiích na Střední knihovnické škole v Praze působila jako knihovnice v Teplicích, od roku 1982 však pracovala jako dělnice v podniku Sfinx v Českých Budějovicích a jako brusička v továrně na výrobu měřicích přístrojů v Teplicích.

Publikovat začala koncem 70. let v samizdatových sbornících (samizdatové sbírky Underwood, Encefalické probuzení a Sen o velikém uniknutí existují pouze v rukopisech, výbor z nich je na stránkách Skupiny XXVI) a patřila k zakládajícím členům Patafyzického kolegia Teplice (1982-1986), jediného patafyzického uskupení, které kdy na území ČR existovalo a které zaniklo po zatčení a odsouzení svého zakladatele, spisovatele a výtvarníka Eduarda Vacka (o tom více v dokumentu ČT V zajetí železné opony). Od konce 80. let spolupracovala s literární Skupinou XXVI. Roku 1986 Svatava Antošová vystupovala v literárním pořadu Zelené peří a o rok později vydala své verše v jeho sborníku. Roku 1987 vydala také první sbírku básní Říkají mi poezie.

V 90. letech Svatava Antošová působila v Českém rozhlase Ústí nad Labem a v redakci časopisu Cosmopolitan a vydala sbírky Ta ženská musí být opilá (1990), Tórana (1994, ... Aniž ťala hlavou (1994) a Kalendář šestého smyslu (1996). Po účasti v antologii severočeských literátů a výtvarníků Od břehů k horám (2000) vydala také román Dáma a švihadlo (2004) s podtitulem "lesbicko-killerská parodie s autobiografickými prvky" a "pornogrotesku" Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (2005). Úryvek z této prózy také vyšel v antologii české erotické literatury Jezdec na delfíně. K poezii se Svatava Antošová vrátila sbírkou třinácti groteskních balad Ještě mě nezabíjej! (2005). V současné době je v nakladatelství Protis připravena do tisku její další sbírka - básnická trilogie Vlčí slina + vložené CD recitace s hudbou.

Od roku 2005 je Svatava Antošová v domácnosti. Žije v Teplicích, kde se redakčně podílí na vydávání obnoveného patafyzického sborníku PAKO a i nadále se účastní akcí literární Skupiny XXVI.

Až při sepisování tohoto profilu jsem si uvědomila, že náš server se jmenuje jako jedna, dnes už kultovní báseň Svatavy Antošové, kterou jsem - přiznám se - neznala. Báseň "Drbna" vyšla ve sbírce Ta ženská musí být opilá i v Kalendáři šestého smyslu a celou si ji můžete přečíst na stránkách Skupiny XXVI zde.


Děkujeme Svatavě Antošové za ochotu a spolupráci při přípravě tohoto článku a za poskytnutí fotografie ze setkání Skupiny XXVI v Příchovicích, které se odehrálo během druhého prosincového víkendu.

další info:
rozhovor se Svatavou Antošovou na stránkách časopisu Atribút (2002)
profil na Portálu české literatury