Blok, komentáře

Do sněmovny míří návrh zákona, který by v homosexuálních párech konečně umožnil nebiologickému rodiči osvojit si dítě partnera.

Poslanec Boris Šťastný (ODS) už předem avizoval, že návrh nepodpoří. Jeho zdůvodnění mi vyrazilo dech. S realitou nemá společného lautr nic. Buď pan Šťastný problému vůbec nerozumí, nebo je tak uhranut ideou, že „právo na východu má mít jen muž a žena“, že se porozumět ani nepokouší.

Cituji pana Šťastného:


Tento výrok je úplně mimo realitu hned ve třech rovinách. Vezmu to postupně:


Realita: Biologicky to tak je. Jenže homosexuálové (hlavně lesby) nabourávají panu Šťastnému představu o ideálně uspořádaném vesmíru a děti si „pořizují“ i navzdory faktu, že nežijí ve svazku muž-žena. V několika zemích Evropy se tak děje s posvěcením zákonů a homosexuální páry mají stejný přístup k asistované reprodukci jako páry heterosexuální.

V ČR tato možnost sice není, přesto tu v posledních cca 10 letech homosexuální (hlavně lesbické) rodiny s dětmi vznikají raketovým tempem. Dětí, které se v ČR rodí do homosexuálního (především lesbického) svazku, je čím dál více a tento trend sílí a sílit bude. Z velké části je u těchto dětí – a opět je řeč o lesbických párech - otec právně neznámý a roli druhého rodiče přebírá (emočně, sociálně...) partnerka biologické matky.

Panu Šťastnému se to nemusí líbit, může říkat, že je to nepřirozené, ale tím to z reality nevyškrtne. Leda by by to zakázal nějakým zákonem...


Realita: Vychovávat dítě není právo, ale povinnost. A to i u homosexuálních svazků. V Zákoně o registrovaném partnerství se výslovně uvádí, že povinnost podílet se na výchově mají oba partneři.


V tomto bodě je tedy výrok pana Šťastného vyloženě komický.


Realita: kromě toho, že se nejedná o právo, ale povinnost, kterou ze zákona mají oba homosexuální partneři, tak je zde ještě jeden aspekt. Pokud totiž na celý problém nahlížíme optikou „mít na něco právo“, tak tady vůbec nejde o práva homosexuálů, ale o práva těch dětí, které v homosexuálních rodinách vyrůstají. Právo těchto dětí nevyrůstat v právním vakuu. Třeba právo na jistotu, že když se s jejich biologickým rodičem něco stane, zbude jim ještě ten druhý rodič, od kterého nebudou násilím odtržené jen proto, že právně jejich vztah nemohl být ošetřen.

Jenže podle pana Štastného tyto děti vlastně neexistují, protože nezapadají do jeho přehledného vesmíru samců a samic...