Blok, komentáře

Přesně týden po Queer Parade se v Brně uskutečnila další významná akce. Jolana Navrátilová si brala Barboru Kárníkovou. A to přesně v sobotu 5. července ve 14,00 na Nové radnici v Brně. Vstup do registrovaného partnerství sice může proběhnout čistě privátně podpisem na matrice, holky ale zvolily podle mého názoru odvážnější variantu – měly klasický obřad v obřadní síni. A byla to paráda.

Co na sebe?

Už od rána jsem měla dilema, co si obléct. Myšlenkové pochody se odehrávaly zhruba v tomto sledu a byly poznamenány pátečním setkáním s aktivní americkou feministkou:
» Vezmu si šaty. Na hetero svatby taky chodím v šatech.
» Ne, nevezmu si šaty, přece nebudu podporovat direktivní společenský imperativ „žena – svatba - šaty“!
» Jenže na hetero svatbě před měsícem jsem šaty měla a ani mě nenapadlo uvažovat, že půjdu v kalhotách. Přece nebudu diskriminovat lesbickou svatbu tím, že by nebyla hodna šatů! Vezmu si šaty!
» Nevezmu si šaty, bude mi zima.
» Zas tak velká zima tam není, takže si vezmu šaty a basta!

Řeč oddávajícího

Cestou na radnici jsem byla nervózní, skoro jako bych se měla registrovat sama. Asi nejvíc mi leželo v hlavě, jaká bude řeč oddávajícího úředníka (v tomto případě úřednice). Při klasické svatbě se kromě vzletných slov o vzájemné podpoře hovoří o dětech jako další (a velmi důležité) fázi svazku. Čím bude řeč završena v případě lesbické svatby? Děti to asi nebudou…

Nebyly. Paní oddávající začala ryze paragrafově, přečetla znění zákona, podle něhož musí osoby vstupující do registrovaného partnerství (RP) prohlásit, že jim nejsou známy žádné překážky, které by jim bránily do RP vstoupit. Bára s Jolčou tedy prohlásily, že jim „nejsou známy“, a paní oddávající mohla završit řeč tím, čím u klasických svateb obvykle začíná – hovořila o vzájemné podpoře v časech dobrých a zlých, o trpělivosti a toleranci. Poté prohlásila svazek za uvařený a vyzvala obě nevěsty k polibku.

Obřad celkově

Na Nové radnici jsem kromě této lesbické svatby absolvovala i dvě klasické svatby a průběh všech tří byl takřka totožný: domluva s oddávající úřednicí, instrukce rodině a svědkům, kteří vstupují do sálu první, instrukce ostatním hostům, hudba (holky zvolily Beatles ve varhanním podání) při cestě k oltáři, oddávající řeč, souhlas obou nevěst (ženichů), polibek, podpisy registrovaných (tady jediný procesuální rozdíl oproti klasické svatbě – svědci se nepodepisují a vlastně ani nemusí být přítomni), gratulace hostů, slavnostní odchod ze síně...

Jolča s Bárou mi po obřadu řekly, že úřednice byly velmi přístupné a ochotné vyhovět jakémukoli přání, jelikož samy pořádně neví, jak při registraci postupovat. Průběh je tedy do velké míry v režii samotných registrovaných. Holky si třeba nevyměňovaly prstýnky („přišlo nám to moc heterácké“), kdyby ale bývaly chtěly do obřadu výměnu zakomponovat, nebyl by to problém.

Osobně

Osobně můžu říct, že jsem se nikdy na žádné svatbě nijak zvlášť nedojala - kromě této. Navzdory úplně obyčejné oddávající řeči mi přišel celý obřad hodně intenzivní a šel mi z něj mráz po zádech. Ani svatba v kostele s osudovými proslovy a sliby na mě neudělala takový dojem, jako registrace Joči s Bárou na Cyrila a Metoděje 2008!

Pár fotek z obřadu i následné veselice najdete zde. Nejsou moc kvalitní, žádné umění, spíše dokumentace.