Blok, komentáře

Dnes jsem se poprvé zúčastnila jedné z pravidelných debat v brněnské kavárně MonRo, které zde pravidelně každý měsíc na různá témata pořádají Holky v Brně. Dnes se jednalo o debatu na téma, jaké to je, když je vám čtyřicet a více, hlavně ve vztahu k předešlé dekádě – v čem se člověk změní, posune, jestli se vůbec jedná o nějaký zlom a zda je život lesbické čtyřicátnice v něčem specifický oproti čtyřicátnicím heterosexuálním.

Sešlo se nás celkem asi dvacet žen, ovšem pouze tři byly regulérní čtyřicátnice (čtyřicet a výše), proto se tak nějak samovolně ona pomyslná zlomová věková hranice chvílemi posouvala na 35 let – počet věkově odpovídajících žen se tím rázem zdvojnásobil. Debata probíhala spontánně, neformálně, obsah hovoru se tak nějak plynule měnil, nejstarší z účastnic sdělily svoje subjektivní vnímání čtvrté dekády, shodly se na tom, že člověk je smířenější a unavenější, než byl před čtyřicítkou, z některých na mě vanul jemný smutek, hlavně když mluvily o svých aktuálních partnerských situacích a možnostech. Řeč byla i o mateřství, rodičovství (většina mladších účastnic počítala s tím, že ve čtyřiceti budou už mít dítě – bez ohledu na to, zda jako biologické či sociální matky), coming-outu, seznamovacích možnostech lesbických žen před rokem 89 atd.

Lesbické ženy středního věku a jejich možnosti seznámení

Toto téma mě zaujalo asi nejvíc. V lesbické komunitě se sice nijak žhavě, ale pohybuji – alespoň občas. Většinou se v ní ale setkávám s ženami, které jsou mladší 35 let. Takže zkušenosti a postřehy žen starších pro mě byly dost zajímavé. Pokud jsem to pochopila dobře, všechny přítomné ženy (až na jednu) nad 35 let byly nezadané a všechny se shodly na tom, že najít si partnerku, když je vám kolem čtyřiceti, je hodně těžké. „I v inzerátech na internetu, když nějaká mladá holka hledá starší ženu, omezí to většinou věkem do 35 let,“ říká jedna z nejstarších účastnic debaty (cca 46 let). Mladší ženy prý o ty čtyřicátnice moc nestojí a hledat mezi stejně starými či staršími (nad 40, 50, 60 let) je těžké, protože tyto lesbické ženy skoro nejsou vidět. Na setkávací akce komunity nechodí vůbec (ty bývají doménou mladších), často žijí, co se orientace týče, ve skrytu a inzeráty na internetu asi taky moc nesledují.

Možností seznámení (s vyhlídkou stabilního vztahu, ne epizodky s mladou dvacítkou) pro lesbické čtyřicátnice tedy opravdu moc není. Pokud bych si dovolila udělat obecnější závěr na základě dnešní debaty, troufla bych si říci, že lesbická čtyřicátnice (a starší) často žije sama a hledá – hledá někoho, s kým by se mohla „v tom důchodu šontat po bytě.“ Lesbická čtyřicátnice bývá také často poznamenaná tím, že velkou část svého mládí prožila před rokem 89, kdy bylo skoro nemožné žít jako otevřená lesba, běžně se seznamovat s jinými ženami, navazovat s nimi vztahy, rozcházet se, zkoušet s nimi žít a nakonec, po mladických letech hledání a rozchodů, zakotvit ve stabilním svazku. Hodně lesbických žen se vdávalo nebo byly samy a ve fázi hledání se ocitly až pár let po revoluci, když se atmosféra uvolnila. Některé měly to štěstí, že se jim podařilo najít ženu, s níž si vybudovaly zázemí, hodně jich však hledá doteď.