Blok, komentáře

Na zpravodajském serveru idnes.cz vyšel v pátek 7. 3. článek věnující se povolení adopcí dětí homosexuálním párům. Zdánlivě se jedná o shrnutí faktů (co je obsahem Analýzy stavu gay, lesbické…menšiny v ČR, co řekl Jiří Hromada, co odpůrce Ivo Strejček (ODS) atd. atd.), ve skutečnosti ale probleskují opravdu jedovaté a jízlivé jiskry v tom duchu, že ONI (rozuměj homosexuálové) před dvěma lety slibovali, že adopce chtít nebudou ani ve snu, a teď, rok se s rokem sešel, a ONI začínají křičet, že jsou diskriminovaní, když jim adopce povoleny nejsou. Co si to proboha ONI dovolují?
Že nejde o nějaké JE (homosexuály), ale především o zájmy zanedbaných frustrovaných dětí v dětských domovech, na to už tito pobouření strážci morálních hodnot zapomínají.

Nebudu se zabývat celým obsahem článku, nic moc nového v něm není. Že je toto téma kontroverzní, to víme, že s adopcemi dětí homosexuálními páry vetšina populace nesouhlasí, víme taky. Nic nového pod sluncem. Smutnější je ale to, že nové nejsou ani argumenty odpůrců – respektive absence argumentů odpůrců. Pan Ivo Strejček (ODS) nám sděluje, že to NENÍ PŘIROZENÉ. To je jediný „argument“, který nabízí v boji proti adopcím - osobní předsudky a zaujatost. Samotné děti a jejich zájmy se z toho úplně vytrácejí. Na ně nikdo nehledí, o ně jako by vůbec nešlo. A navíc - kategorie „přirozené – nepřirozené“ je hodně ošemetná. Kdo určuje, co je a co není přirozené? Dětské domovy plné citově, sociálně… deprivovaných dětí jsou přirozené? Přirozenější nežli výchova dětí ve stejnopohlavní rodině? Opravdu jsou přirozenější? A v čem? Poskytují snad dětem přirozenější zázemí? V odosobněném ústavu, kde není žádný stálý, jistý milující bod pro každé jednotlivé dítě?

Může mi někdo vysvětlit, proč jsou homosexuálové pranýřovaní za to, že mají zájem i přes veškerá rizika, která adopce přináší, svůj veškerý další život spojit s dítětem, o nějž jinak nikdo nestojí? Že mu chtějí poskytnout materiální, finanční, citové, intelektuální zázemí? Jak může někdo někomu nadávat za to, že se chce postarat (na vlastní náklady) o dítě, o které jinak nikdo nestojí, a které, pokud se ho někdo neujme, vyjde z dětského domova s největší pravděpodobností jako zbídačený, emočně a sociálně utýraný a poznamenaný jedinec? Může mi toto, prosím vás, někdo vysvětlit? Opravdu je pro dítě větší zlo, když by vyrůstalo u dvou milujících matek, které pro něj udělají první poslední, než když vyrůstá bez jediné blízké osoby, bez nikoho, kdo by o něj měl zájem? V ústavním odosobněném masokombinátu?

Tohle je výsledek předsudků. Tohle je výsledek pokryteckého volání po „normálnosti“ a „přirozenosti“: raději nechat dítě strádat, než mu poskytnout milující, byť nestandradní, zázemí. Z „argumentů“ těch „spravedlivých a ctnostných“ mi vychází, ať to převracím, jak to převracím, pouze jediné: přeplněné dětské domovy, v nichž vyrůstají nadosmrti poznamenaní, citově utýraní jedinci, jsou pro společnost přijatelnější, nežli milující stabilní citové zázemí dvou osob stejného pohlaví, které by dítě kromě všeho potřebného, co potřebuje pro zdravý vývoj (jistota, láska, individuální péče…) vedlo už svou netradičností k větší toleranci a méně dogmatickému pohledu na svět.

V čem je to přijatelnější, přirozenější a lepší pro děti v domovech? V čem?? A proč se homosexuálům nadává za to, že by se o tyto nechtěné "vyhozené" dětí chtěli postarat? Vysvětlete mi to, prosím, někdo.

Zdroj:

IDnes.cz