Blok, komentáře

Včera večer mi partnerka říkala, že bychom měly opravit všechny zkratky, které tu používáme – ty GL GLBTI BFLM PSVZ… zkratky. Smála jsem se jí, ale nakonec jsme tak učinily. Nepřišlo mi důležité, jestli třeba při analýze právních nedostatků u homosexuálních párů pečujících o dítě použiji spojení G&L rodiny nebo L&G rodiny. Když dám jako první to L, lesbám nijak nepomohu. Ale partnerka mě přesvědčila. Ukázala mi rozhovor s Kateřinou Beňovou, mluvčí Gay a lesbické ligy, a takto podpořena autoritou na svém stanovisku trvala.

A tak už tu nemáme sekci G&L a širší rodina, ale sekci L&G a širší rodina, místo O G&L rodinách odborně je nyní O L&G rodinách odborně atd. atd. Prý jsou lesby upozaďované a alespoň tímto se zdůrazní jejich důležitost v homosexuální komunitě. Na závěr uvedla partnerka argument stěžejní: my se tu věnujeme především homosexuálnímu rodičovství, statisticky jsou to ale přece hlavně lesby, kdo toto řeší, z gayů to pálí málokoho, často jsou schopni tvrdit, že teď už je u nás všechno v pohodě, když máme to RP, tak proč by měli mít písmenko jako první???!!! No uznejte, na to jsem neměla co říci a výměny písmenek jsem se poslušně zúčastnila.

V rozhovoru s Kateřinou Beňovou mě ale zaujala jiná věc, která s tímto zdánlivě malicherným písmenkovým zpestřením večera souvisí: a to povídání o nejednotnosti a rozporech v rámci komunity, které jsou pochopitelné, vzhledem k různorodosti a odlišným zájmům jednotlivých členů (více viz rozhovor) a překonat ji dokáží pouze dočasné společné zájmy, kterým byla naposledy snaha prosadit zákon o RP. Teď by tím pojítkem mohlo být rozšíření zákona, ale tam už to není jednoznačné. Už nejde pouze o to ANO, to už se prosadilo. Už jde o to, CO DÁL ještě chceme. A zatímco většina leseb se shodne, že zákon o RP nemá cenu například bez stanovení práv druha na dítě svého partnera či práv na umělé oplodnění, hodně gayů bude spokojených, když se dořeší dědictví, vdovské důchody, práva na družstevní a nájemní byty…. Někdo je spokojen už teď.

A běda, jak ten někdo před takovou nespokojenou lesbou, jako jsem třeba já, řekne, že už mu to takhle stačí. Myslela jsem si, že jsem tolerantní, ale asi ne. Oči mu(jí) nevydloubu, to ne. Ani se s ním (ní) nepřestanu bavit. Ale pokud to bude někdo, koho slyší více lidí než jen pár kamarádů v hospodě, tak musím přiznat, že mě to naštve, že se nad tím nedokážu jen tak zasmát a soustředit se na to, že jsme teplí oba a řevnit bychom neměli(y). No a takhle ty „žabomyší“ půtky o „kousíček másla“ asi vznikají.

Celý rozhovor je k dispozici zde